Vypalujeme

 

V programu na zapisování cédéček musíme vykonat následující úkony (ne nutně v tomto pořadí, u jednotlivých aplikací se můžou lišit):

 

Do mechaniky vložíme médium, na které budeme chtít zapisovat.

 

Zahájit nový projekt – předurčujeme typ zdrojových dat (adresář na pevném disku, porůznu poházené soubory, kopírování cédéčka) a formát výsledného cédéčka (datové, hudební, mixované, s více sekcemi).

 

Označíme zdrojová data, případně upravíme jejich budoucí logickou strukturu. Po této fázi programu chvíli trvá, než si data přechroustá – připraví k vypálení.

 

Nastavíme souborový formát, jakým budou data na cédéčku zapsána (ISO-9660, Joliet, …). V případě přidávání další sekce na disk Multisession nastavíme stejný formát, jako mají sekce předchozí, a nezapomeneme je s novou sekcí provázat.

 

Určíme rychlost a způsob zapisování. Je nejvhodnější používat nejvyšší možnou rychlost, pokud si však nejsme jisti, zda bude počítač stíhat dodávat data, je většinou možné spustit test a v případě selhání uvážlivě rychlost snížit. Zapisovat je možné buď po jednotlivých stopách (track-at-once), nebo celý disk (disc-at-once).

 

Můžeme spustit proces pálení. Po dobu pálení jedné sekce (respektive jedné stopy při zápisu track-at-once) musí mít mechanika stálý přísun dat. Proto mechaniky disponují vyrovnávací pamětí (bufferem) velkou 512 kB či 1 MB, která vykrývá případné výpadky při přesunu dat ze zdrojového disku. Může se stát, že data z vyrovnávací paměti dojdou (například kdybychom zkoušeli zdrojová data posílat po síti) – v takovém případě pálení končí neúspěchem a médium můžeme použít jako ozdobu na vánoční stromeček. Pokus můžeme zopakovat (s novým médiem) na nižší zapisovací rychlosti.

Budeme-li pálit více médií po sobě, může se mechanika přehřát, v důsledku čehož nemusí jít některá četstvá cédéčka přečíst – tomuto se vyvarujeme, necháme-li mechaniku pravidelně odpočinout.